Třetí dubnový týden jsem se poprvé ve své pedagogické historii zúčastnila tzv. job-shadowing, tedy stínování na škole v zahraničí v rámci projektu IKAP 2 (CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0017823), který je podporován naším krajem. Celé akci předcházelo dlouhé plánování, neboť jsem si jako destinaci zvolila ostrovy Azory, které byť náleží Portugalsku, leží asi 1500 km daleko od pobřeží v Atlantickém oceánu. Job-shadowing na střední škole na ostrově Pico by nebylo možné dojednat bez našich vztahů s jinou Azorskou školou utvořených v rámci právě probíhajícího projektu Erasmus s názvem Shapes of Water.
Po náležité přípravě jsem se v sobotu 15. dubna vydala na cestu a v neděli ráno jsem měla přistát na ostrově Pico. To se téměř podařilo, pouze s tím rozdílem, že v důsledku nepříznivé souhry okolností (velké letadlo, malé letiště a silný vítr) byl pilot nucen přistát na sousedním ostrově a zbytek cesty jsme museli absolvovat lodí. Sopka Pico (2351 m), která je zároveň nejvyšší horou Portugalska, totiž stejnojmennému ostrovu nejen dominuje, ale také výrazně ovlivňuje počasí v jeho okolí.
První školní dopoledne bylo provázeno zejména meetingy (s ředitelem, Erasmus týmem, učiteli biologie, koordinátorem ekoškoly atd.), prohlídkou školy, kulturní vsuvkou v podobě koncertu žáků umělecké školy a nezbytnými administrativními úkony (podpisy smluv, zařízení kartičky na vstup do školy a na oběd). Odpoledne mne čekala první hodina geologie, která byla velmi zajímavá a přínosná. V následujících dnech jsem navštívila další výuku a zúčastnila se mnoha akcí zrovna pořádaných ve škole (přednáška o bioakumulaci těžkých kovů v rybách od vědkyně z výzkumného centra, exkurze do muzea o sopkách společně se žáky jedné třídy, mikrobiologické cvičení pod záštitou výzkumného centra, přednášky o zdravé výživě atd.). Ve zbylém čase jsem si prohlédla několik muzeí v okolí zaměřených na místní historii, krajinu, kulturu a přírodní bohatství (mořský život, unikátní lávové jeskyně) a objevovala blízké okolí. Jedním z výrazných znaků místní krajiny jsou vinice na lávových polích ohraničené historickými kamennými zídkami, jejichž rozsah a jedinečná historie vedla k jejich zařazení do seznamu dědictví UNESCO. Dnes je ostrov významnou turistickou destinací, nicméně ve své podstatě jde o dosti nehostinné místo, které v minulosti neumožňovalo zrovna snadný život svým obyvatelům. Pěstování vína na ztuhlé lávě v místě, kde není voda ani stín a kde i půdu je nutné dovážet na lodi ze sousedního ostrova, je něco nepředstavitelného.
Pobyt na tomto v ostrově nikoliv z pozice turisty, ale z pozice nahlížejícího pedagoga mi přinesl několik poznatků. Místo, které je v očích turisty ráj a exotika, má pro místní obyvatele určité limity, ať již v podobě dostupnosti lékařské péče, možností volnočasových aktivit, nebo v nabídce vzdělání. Ostrov má celkem 15000 obyvatel a je rozdělen na 3 jednotky, z nichž každá má svou školu. Hostitelská škola s názvem Escola Básica e Secundária da Madalena je spádová pro oblast Madalena a zahrnuje všechny stupně vzdělávání od mateřské školy až po střední školu, kterou v Portugalsku dokončují v 17 letech, tedy o rok dříve než u nás.
Během týdne zde stráveného jsem toho zažila opravdu hodně, a to jak po stránce pedagogické, i osobní. Jsem velmi vděčná za příležitost se dostat do této jedinečné lokality, nicméně v závěru jsem byla poměrně vděčná, že se mi naopak podařilo se z ostrova dostat zpět na pevninu. Vzhledem k nepřízni počasí byl plánovaný odlet zrušen a předpověď byla jen a jen horší. Naštěstí i to se ale nakonec povedlo, byť ne úplně po původně plánované linii. Závěrem bych ráda poděkovala vedení školy a poskytovateli dotace za umožnění celé akce, paní Hladíkové za naplánování cestovního itineráře a online asistenci při jeho mnoha změnách a paní Ladýřové za úpravu rozvrhu v důsledku těchto změn.
Zpracovala: Ing. Radka Musilová, Ph.D.
