Dne 3. 6. 2020 se žákyně prvních ročníků ekologie zúčastnily praktické výuky. Vydaly se na cestu k farmě Kozodoj. Účast sice nebyla ohromující, ale i přesto se povedlo pár věcí zpozorovat, a možná se i něco naučit.
I když byla středa a byla to naše první hodina po vypuknutí pandemie, hrdinnou hrstku odvážných to stejně nezastavilo. Aneta, Barča, Štěpánka, Claudie a já jsme tvořily tým, který nic nemohlo odradit. Naše očekávání? Výuka. Proto se pár z nás nestačilo divit, když jsme se dozvěděly, jaké dobrodružství nás vlastně čeká. Po pár zásadních informacích jsme dostaly pauzu, při které jsme si mohly koupit pití či svačinu, ale stejně jsme se připravovaly spíše psychicky.
Potom, když jsme uviděly všechno to náčiní, už jsme opravdu neměly ani tušení, jak se dnešek bude vyvíjet. U nedalekého stromu jsme si pak „daly“ i s učiteli fotku (asi kvůli tomu, kdybychom se už nevrátily). Expedice potom mohla ihned začít. Jakmile jsme viděly Štěpánku, jak se rychle a odhodlaně vrhla na chytání různého druhu hmyzu, s jakým nadšením pročesávala i ten nejmenší kousek trávy, bylo všem jasné, že z ní bude určitě entomolog. Nicméně výprava pokračovala a s jistým neúspěchem při poznávání rostlin nám potom velmi pomohla aplikace PlantNet. Jenom díky ní jsme totiž mohly poznat rostlinu, se kterou i učitelé měli problém. Tím byl zvonečník klasnatý, který svým zvláštním květem překvapil nejen vyučující. Cesta pokračovala a pan učitel Václav Pešta poté zastavil a začal s námi probírat základy rybolovu, které byly velmi zajímavé. Bohužel rybu jsme žádnou nechytily, a tak jsme měly o oběd méně. Nedaleko však byl kopeček, a tak jsme dostaly první hrdinský úkol: najít pět druhů rostlin, jež se vyskytují na dané lokalitě, a 5 druhů, které se vyskytují u říčky pod ním. Mně osobně to přišlo v pořádku, ale nemůžu mluvit za ty statečné, které šly do vysoké trávy s kopřivami pouze v kraťasech. Když bylo po tomto úkolu, pan učitel se s námi rozloučil, ale jeho poučku o rozeznávání trav si budeme asi už napořád pamatovat.
Když jsme poté došly k rybníčkům, to opravdové dobrodružství mohlo začít. Šly jsme k jednomu z nich, najednou se paní učitelka Radka Musilová neohroženě vrhla do jednoho z keřů a všechny jsme zůstaly stát v úžasu, vytáhla totiž užovku! Potom jsme se utábořily a Štěpánka se mohla pustit do chytání nejrůznějších druhů šidélek. Jakmile jsme odcházely, paní učitelka Jelínková nám chtěla ukázat práci s planktonkou. To však nevěděla, že její plán jí brzy bude ztěžovat labuťák, otec od rodiny. Měl za sebou zrovna mladé a byl velmi podrážděný z naší přítomnosti. Sice jsme neměly žádnou motivaci ohrozit jeho potomstvo, ale dost špatně se to vysvětluje labuti. Paní učitelka však naplněná odhodláním odejít s planktonem, labuti nepodlehla a úkol se jí skutečně podařil.
A tak skončilo dobrodružství, ze kterého i navzdory všem očekáváním jsme se vrátily živé, zdravé, popálené od kopřiv a nevábně vonící od hada z Kozodoje (vysvětlení vyučující: jednalo se o užovku obojkovou, která se v ohrožení brání vypouštěním páchnoucího výměšku z kloaky).
Sepsala: Hana Vejlupková, ACE1
