Na okraji polí jihovýchodně od osady Nová Víska u Žalmanova, poblíž Stružné na Karlovarsku stojí žulový podstavec, který po desetiletí ukrýval zapomenutý, smutný příběh. V sobotu 6. června se jej za velkého přispění našich žáků podařilo vyzdvihnout z pozapomnění a rehabilitovat ho aktem smíření.
Památka z první poloviny 19. století, známá jako Kaunznerův kříž (Kaunzner-Kreuz), byla původně běžnou součástí místní krajiny. V červnu roku 1945 se však toto místo proměnilo v dějiště krvavého poválečného dramatu. Krátce po skončení druhé světové války, konkrétně 9. června 1945, probíhala v Nové Vísce razie československé armády a četnictva. V usedlosti čp. 10, která patřila Leopoldu Hufskymu, objevili vojáci části staré uniformy z první světové války a několik nábojů. V napjaté poválečné atmosféře plné emocí a touhy po odplatě to stačilo k rychlému a nekompromisnímu rozsudku. Byl sestaven improvizovaný polní soud, jehož výsledkem byla okamžitá poprava čtyř místních německých civilistů. Přímo u Kaunznerova kříže byli zastřeleni a do hromadného hrobu pohřbeni: Josef Braun, Leopold Hufsky, Heinrich Loh a Josef Götz.
V oficiální české obecní kronice se o této události dochovala jen jedna stručná věta, podrobnější svědectví přinesly až německé prameny (Heimatbuch) a pozdější vzpomínky pamětníků zaznamenané organizací Paměť národa.
V průběhu druhé poloviny 20. století místo postupně chátralo. V padesátých letech sice hrob obehnal jednoduchý plůtek, ale s postupným vysídlením původního obyvatelstva a nezájmem režimu památka pustla. Někdy před rokem 1993 byl navíc litinový kříž ulomen a zůstalo z něj jen torzo zarostlé v křoví.
Zlom nastal díky iniciativě karlovarského Rotary Clubu ve spolupráci s Pamětí národa a studenty Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech. Mladí skláři dostali za úkol navrhnout novou, moderní podobu kříže, která by propojila historický kontext se současným designem.
Vítězným se stal návrh studentky třetího ročníku Designu skla, Barbory Balintové, která pro kříž zvolila organické sklo zasazené do kovaného rámu. Avšak na realizaci projektu se podíleli i její spolužáci Richard Harman, Tristan Bavor, Oliver Navrátil a Rozálie Slámková, ačkoliv jejich návrhy nevyhrály. Sklo záměrně pracuje s lomem světla a odlesky, takže kříž reaguje na proměny počasí i denní doby a symbolizuje naději i neustálé připomínání minulosti.
K slavnostnímu odhalení nového pietního místa došlo 6. června 2026, čímž se krajině po mnoha desítkách let vrátila její ztracená důstojnost a duchovní dominanta – kříž, který snad nyní bude „křížem smíření“.
