Od 1. 8. do 13. 8. 2016 jsem se zúčastnila kurzu německého jazyka v rakouské metropoli.
Největší přínos kurzu vidím v prohloubení znalostí reálií Rakouska a v získání povědomí o rozdílech v rakouské a německé variantě německého jazyka. Tomuto tématu bych se chtěla i nadále věnovat, na našich školách je rakouské (švýcarské) němčině věnována pozornost opravu jen velmi okrajově. Odvezla jsem si také četné materiály, pracovní listy a kopie již hotových, kreativních příprav pro různé jazykové úrovně, které mohu nyní ve svých hodinách využít.
V jazykovém kurzu nás bylo deset, vedle Čechů a Slováků účastníci z Chorvatska, Albánie, Slovinska, Itálie, Polska a Španělska. Na učitelském kurzu jsme pak byly v tomto termínu pouze dvě.
Každý den jsme se dvě hodiny věnovali gramatice a dvě hodiny jsme konverzovali na různá témata. V pátek a v úterý jsme měli blokovou výuku pro učitele – metodický kurz. V rámci pěti hodin kulturního doprovodného programu jsme absolvovali prohlídku centra města a moderní architektury, přednášku o Rakousku, kurz vídeňského valčíku a s účastníky kurzu jsme také navštívili restauraci Stiegl Ambulanz, zřízenou na místě bývalé nemocnice.
Pro mě nejpřínosnější částí kurzu byl právě metodicko-didaktický blok. Během „pouhých“ sedmi hodin nám lektorka stihla předat mnoho nápadů/pracovních listů/kopií. Prvně jsem se také dozvěděla více informací o rozdílech mezi rakouskou a německou němčinou. Tedy kromě neustále připomínaných rozdílů ve slovní zásobě. Trošku zklamaná jsem byla vedením jazykové školy – za nepříliš nízké kurzovné bych očekávala větší zájem o přání „zákazníka“. Ještě s jednou kolegyní jsme chtěly přestoupit do vyššího kurzu, což se ale vedení školy příliš nelíbilo a my jsme tak snahu o přestup záhy vzdaly.
Ve volném čase jsem měla celkem dost času na poznání Vídně. S téměř celou studijní skupinou jsme se vydali obdivovat malířské dovednosti do zámečku Belveder, vystála jsem si frontu před dveřmi lékařské praxe Dr. Sigmunda Freuda, shodla se s kolegyní na tom, že bydlet v domě Hundertwasser-Krawina-Haus není pro neustálý příliv turistů od časných ranních do pozdních večerních hodin žádná výhra, ochutnala jsem pravý Wiener-Schnitzel a vypila množství výborné vídeňské kávy (samozřejmě v doprovodu Sachrtortu).
Kvůli nevýhodnému rozvrhu hodin (14:15 – 17:30 denně, navíc nepravidelné didaktické bloky) jsem v podstatě z bohaté vídeňské nabídky stihla pramálo, ale stálo to za to. Vídeň je překrásná. Vlastně má návštěvník pořád pocit, že musí každou chvíli z paláce Hofburg vyjet kočár s císařským párem. A z uliček jakoby zněly tóny vídeňského valčíku…